PF 2011

Bílá krajka kryje kraj

a jinovatky jinotaj

dlouhou nocí tichem zvoní.

Mrtvou mlhou mokrý mráz

stiskem smrti studí nás,

však když se naše duše spojí,

života tep upokojí

i zasněžený ledu hlas. 

tanečníci

Jsme sami.

Tak strašlivě jsme sami,

že bolest odloučení

do nás proniká jak jehla,

jak horký nůž,

jak ocelové šídlo,

co propichuje kůži.

Jsme v jednom ohni.

Jsme v jednom jediném plameni

a trneme nespavostí

jak starci nad hrobem,

co se bojí zmeškat vlastní smrt.

Kolem nás se tančí.

Tančí kolem chudokrevné páry,

zkonejšené objetím hudby,

ústa spojená polibky,

paže propletené,

tančí, tančí, tančí,

tancem plamenů,

tancem bolesti,

tancem smrti,

tancem odloučení....