Je skutečně naším osudem stát se vždy tím, co sami nenávidíme? Stát se součástí maloburžoazní noční můry, oženit se s vlastními matkami, které nutně začneme nejdřív podvádět a posléze nenávidět? Stát se malými kolečky v dobře šlapajícím soukolí společnosti, které nás nakonec odvrhne jako nepotřebné a nechá nás chcípnout v kaluži vlastních sraček? Sociálně spravedlivá společnost není možná. Vždycky má jeden čokoládu a druhý chcípe hlady.
Thursday, 10 January 2008
Subscribe to:
Posts (Atom)
