Wednesday 9 March 2011

setba a žeň



Nebe nad tvou hlavou roste od šedivé k popelu,
od popela k prachu,
a od prachu k hlíně.

Křídla ptáků nesou sémě tvojí zloby,
líně kroužíce na tom divném nebi,
jen aby ztratily výšku,
padajíce do polí jak mrtvé kamení.

Snad jsou posly strachu.
Snad krom zloby nesou zkázu.
Snad smrt? Snad znovuzrození?

Jedno je jisté:
sémě co nesou přikryje prach a popel nebe
a za sedm jar a sedm zim
pak vzklíčí a vzkvete šarlatovým písmem:
to vprostřed noci vyšlehnou plameny hněvu mučených!

Pozdě pak bude rvát si vlasy.
Pozdě pak bude lkát hrůzyplným nářkem.
Pozdě bude prosit za odpuštění...

To v srdci ohně skryje se vražda.
Dlaněmi ti stiskne spánky
až budeš skučet bolestí.
Budeš křičet křikem tmy,
křikem stínů,
křikem jisker,
křikem plným slz...

Rozervaná těla, údy usekané v kloubech,
oči vyrvané z důlků,
smrt a krvavý šlem!

V tvé hrudi pak zbyde jen pláč.
Pláč co vymývá poslední drobty svědomí,
pláč bez počátku a bez konce,
pláč vraha a pláč oběti:
pláč kterým pláčí tyrani.

Budeš se svíjet a otřásat se vzlyky
když budeš nožem roztínat hrdla,
rvát z těl šaty
a nečistýma rukama drásat boky panen!

Cos zasel, to sklízíš!

SIC SEMPER TYRANNIS!


Monday 3 January 2011

popel a prach

Jsem k zbláznění prázdný.
Nemám tvář, nevrhám stín
a letokruhy trámoví
zas žere červotoč.

Jsem k zešílení prázdný.
Nejsem než obal:
opuštěná kukla nesená
poryvy večerního větru.

Jsem k uzoufání prázdný.
Slova mi nejdou přese rty
a necítím ani zášť, ani lásku,
ani radost, ani zoufalství.

Nejsem než prach
a v prach se obracím.
Popel popelu.
Prach prachu.