Jsem k zbláznění prázdný.
Nemám tvář, nevrhám stín
a letokruhy trámoví
zas žere červotoč.
Jsem k zešílení prázdný.
Nejsem než obal:
opuštěná kukla nesená
poryvy večerního větru.
Jsem k uzoufání prázdný.
Slova mi nejdou přese rty
a necítím ani zášť, ani lásku,
ani radost, ani zoufalství.
Nejsem než prach
a v prach se obracím.
Popel popelu.
Prach prachu.
1 comment:
Čekám už deset let na další post.
Post a Comment