Saturday 22 August 2009

kniha mých snů

Plameny odlesků Tvého nitra
se odrážejí v mých očích
a já se propadám za nimi.
Jsi má ztělesněná touha.

Prosím, ráno probuď mne svým polibkem.

Proč Tě nedokážu popsat?
Chci Tebou listovat
jako otevřenou knihou.
Chci pokrýt Tvé tělo verši.
Verši v klínovém písmu.

Proč jen Tě nedokážu popsat?

Tuesday 18 August 2009

má šíji jak píseň luny

Rozťatý sen a ve snu žal.
Prázdný klín, prázdnoty tvar...
Chceš snad vyprosit si odpuštění?

Slabý povzdech: "Miluji Tě."
Co lze říct víc?
Ty blázne! Nic.

vidím tvůj obraz v temnotách

V hloubi noci ozvy střel,
vůkol rudočerná tma.
Dřív jsem možná k světlu spěl,
však stále tonu ve svých snách.

Prosit nemá nikdy smysl:
nenávist je nenávist.
Jak zášť halí trudnou mysl,
na zádech pálí biče svist.

Tvůj obraz světím svojí krví,
ač z něj prýští hořký chlad.
Tak duše v mukách stále trpí
a v srdci sytí strašný hlad.

Sunday 16 August 2009

povzdech

Palčivá chuť vzpomínek se mi zarývá do mozku jako jestřábí pařáty do zad kořisti. Prosím smrt, aby přišla, ale ona se směje, otálí a lelkuje v nějakém pajzlu, kde si vylívá mozek z bílé lebky. Mé prsty mají vlastní pameť. Zjistil jsem, že si dokážou vybavit každou křivku Tvého těla.