bez názvu

Černé slunce, černý sen
černé ráno, černý den,
stisk čelistí a křupot kostí...
a prosívání stínů
a víno, ach víno červené,
co prýští z přetrhaných krkavic.

nenávist II

Tisíckrát zemřít a umírat. Umírat bolestivou smrtí, která nemá konce a třeští agónií řetězů - ponořená do hlubiny, která bezedně civí uprostřed mořského dna. Tam zakopali tvé ostatky, ty trojská meduzo, ochraptělá zrůdo, co po nocích kradeš nemluvňata! Tam tě skryli, zakleli a zamčeli na tisíce západů. Hoříš sinalým plamenem nejchladnějšího tartaru, zrůdo, v tvém dechu hnilobné kameny našly svoji řeku! Hnuse, který neměl nikdy být! Tam zemři a shnij a udav se vlastní záštiplnou zlobou....

malé pasti

Každý den chci zemřít o něco víc než ten předchozí. Jediná věc mne uklidňuje, a to je fakt, že v čase se s každou sekundou smrti přibližuji a vím, že není úniku. Proboha, proč nepřijde? Bojí se snad? Vždyť je tak krásná. Je nádherná a tak chladná: ano, chci ji líbat na umrlá ústa a přivinout se k jejímu povadlému poprsí. Chci, aby mne sevřela do svého kostlivého náručí a už mne nikdy neopustila. Okamžiky, kdy na ni zapomínám jsou krátké, ale já jsem věrný milenec...

bez názvu

Tužby jsou jak prázdné obaly bonbónů,
voní po svém obsahu a dá se z nich setřít cukrový prach.

život

Jsem prach a v prach se obrátím.
Promlouvám k větru, k dešti,
ke kapkám oblohy i k hlíně zemské,
ale práh Tvého domu nepřekročím.

Prosil jsem Tě, přemlouval i podváděl,
ale tys oslyšel má slova.

K mým nářkům hluchý,
plášť potřísněný krví,
dál kráčíš obrovský, neznámý, neproniknutelný.
A já? Já stojím opodál.

narcis a psýché

Sirých paží obětí -
- sám sebe v rukou svíráš.
To nejsou slzy dojetí,
to jen z čela svůj pot stíráš.

Dnes propad jsi snad sám sobě,
peklu co má každý z nás,
v hrudi, v hlavě, v rakvi, v hrobě,
neutečeš - ztroskotáš.

ples příšer

Prázdný prožitek prázdných dní.
Prázdné láhve, strach a splín,
prázdnota kolem
a prázdnota uvnitř.

Šepot deště proniká ztichlým domem.
Ty vůkol slyšíš hlasy sov,
šustot křídel,
kroky bot...
Tanec párů v parukách.

Pudr se jim sype z ramen
a stříbří okna
jinovatkou zimy.

demi-anual II

Říjen mě pronásleduje sytým oparem šarlatových listů.

Babí léto minulo
a srdce nevinného
spálili na hranici
spolu s hromadou starých jízdních řádů.

Koruny stromů strnule mávají pahýly větví
a já mám pocit, že jsem to já,
komu kynou:
"Pojď za námi a sestup spolu s mízou zpět ke kořenům."

děsně stupidní lyrika

Podzim se slil s barvou,
kterou jsem nakreslil slunce.
Namaloval jsem ho krásně kulaté.
Kutálí se spolu se mnou
přes lesy a hory v dálce.
Splynu se svou pastelkou
a obarvím jí celý svět.

Válka mezi motýli
se rozhořela zprudka.
Prostříleli si křídla
a padali v soustředných kruzích
vstříc černé vráně
motýlí říše smrti.

A podzim tiše míjí má okna, má lásko.
A já na Tebe čekám, plný něhy a napětí.
A Ty, stále stejná,
stále jiná,
nepřicházíš.

Proměň mne v kámen, Bože!
Ať vím, že nejsi hluchý k mým nářkům...

masky

Žár šedivé marnosti
proniká nám do kostí.
Slaboch jsem a slaboch budu,
když chlastám a chci zahnat nudu.
Oblečeni do kostýmů
popíjíme v šedém dýmu
kouře divných cigaret
a čert nám civí do karet,
když plynem spolu k věčnosti
tím karnevalem marnosti.

What is it, you chose from life, old man?

Pruhy zázraků v blyštivé
temnotě sivých hvězd
zní jako hlahol zvonu.

My jsme jako drobné fazety života,
biologická informace námi proudí
jako nespoutaná řeka dat.

Zdá se nám o našem pádu
za světlem těch hvězd,
co objímají naše těla svou září
a spolu s námi se modlí

za zázraky Jara.

čekání

Čekám na Tebe a Ty tu nejsi
a já vím, že nebudeš.
Včera jsem Tě viděl
a stejně mi chybíš.