děsně stupidní lyrika

Podzim se slil s barvou,
kterou jsem nakreslil slunce.
Namaloval jsem ho krásně kulaté.
Kutálí se spolu se mnou
přes lesy a hory v dálce.
Splynu se svou pastelkou
a obarvím jí celý svět.

Válka mezi motýli
se rozhořela zprudka.
Prostříleli si křídla
a padali v soustředných kruzích
vstříc černé vráně
motýlí říše smrti.

A podzim tiše míjí má okna, má lásko.
A já na Tebe čekám, plný něhy a napětí.
A Ty, stále stejná,
stále jiná,
nepřicházíš.

Proměň mne v kámen, Bože!
Ať vím, že nejsi hluchý k mým nářkům...

masky

Žár šedivé marnosti
proniká nám do kostí.
Slaboch jsem a slaboch budu,
když chlastám a chci zahnat nudu.
Oblečeni do kostýmů
popíjíme v šedém dýmu
kouře divných cigaret
a čert nám civí do karet,
když plynem spolu k věčnosti
tím karnevalem marnosti.