místo činu

Prosit za odpuštění je pozdě,
má Lásko.

Už ležíš v kaluži,
zmačkaná do klubíčka,
paže zlámané
a ústa oněmělá.

Prosit o milost je pozdě,
má Lásko.

Už skončilo dějství bolesti
a Ty, přes přivřená víčka,
oči ztrápené,
svou radost jsi už měla.

demi-anual II

Říjen mě pronásleduje sytým oparem šarlatových listů.

Babí léto minulo
a srdce nevinného
spálili na hranici
spolu s hromadou starých jízdních řádů.

Koruny stromů strnule mávají pahýly větví
a já mám pocit, že jsem to já,
komu kynou:
"Pojď za námi a sestup spolu s mízou zpět ke kořenům."