tiché štěstí

Ďábel tiše teše

krvavé verše

do kmenů stromů

a do kamení.

To rudé písmo pálí

jak pláč znesvěcených světic

ve stínech starých světnic:
i zdi zde oněměly hrůzou.

Křik křiví úsměv,

brní v uších a ničí duši,

rána co nepřichází

a rány co padají

hloub a hloub...

To ďábel kráčí tmou,

dláta krví zbrocená.