slaměný vdovec a připálená pizza

Tak o víkendu bylo rušno. Zřejmě to bylo způsobeno tím, že jsem byl sám doma bez ženy a neměl moc co dělat. Vím, že bych se asi měl učit, ale nějak se mi do toho nechtělo. Znáte to. Řešení bylo na snadě. Vytáhnout ze šuplíku dlouho odkládanou fajku a dát si do nosu drobet skéra. Jenže přesně to jsem nechtěl. Aby jste rozuměli, hulím místy docela dost a dělá mi to trošku černý díry do hlavy (znalci jistě potvrdí devastující vliv marihuany na tuto oblast mozku ;) ) No pointa je, že jsem se zařek, že do konce zkouškovýho období se svinstva netknu. Ale chyba lávky. Jen co jsem se opět začal koncentrovat na učení, ozvalo se známě o-ou icq. Na lince byl starý přítel, kterého jsem dlouho neviděl. Slovo dalo slovo a přesvědčil mně, ať se s ním jdu kouknout na volejbalistky na Vodovu, že prý jim při smečích hezky poskakujou prdelky. No a je vám doufám celkem jasný, že tomu se nedalo odolat. I když já na pasivní sport moc nejsem, sebral jsem nedopitou lahev šampusu, kterou jsem si nechal od včerejšího večera (no co? vono to kupodivu tak rychle nezvětrá, jak by jste mysleli) a vyrazil jsem. Lahev padla ještě než jsme dorazili na stadion. No a nevím, jestli to bylo tím šáněm nebo těma holčinama dole, ale vážně se mi na zápase moc líbilo. Vyhráli jsme tři-nula na sety.
Kdybych byl zodpovědný, jistě bych uznal, že večer byl už tak dost fajn a zamířil na kutě, ovšem jaksi jsem chytil slinu a protože kámoš valil za tou svojí na jakousi véču, odpojil jsem se od něj a zamířil za kumpány, kteří seděli ve známém pajzlu na Masném růžku. No a představte si, že ti dobytci sebou to zatracený skéro měli! A odolal jsem já blbec? Nikoli! Zřejmě mají problém přátelé, co tvrdí, že mám drobet problém s drogama, ale co už. No vzhledem k tomu, že na šáňo přibylo na zápase ještě nějaké to pivko a že ani na růžku jsem se nežinýroval, byl jsem do hodiny celkem aušus. A aby toho nebylo málo, sice jsem se zvedl, zaplatil a pod průhledným argumentem, že mám fakt dost jsem vypad, nicméně dom jsem nezamířil. To bych přeci nebyl já. Ano, vymetl jsem ještě nedaleký večírek, kde jsem si přidal nějakýho toho vřóka a zepár sklének vínka. Ještě že mě kámoš hodil károu dom (on je zodpovědný a nepije). Jinak fakt nevim, jak bych trefil.
No ovšem zlatý hřeb celého večera mě teprv čekal. Jak jsem vešel do dveří, popadl mě klasický opilecký hlad a usmyslel jsem si, že mražená pizza bude ideálním řešením tohoto zapeklitého kulinářského problému. Nuže ohulil jsem troubu co to dalo a šup s pizzou na gril. A co čert nechtěl! Pustil jsem Family Guye a v tu ránu jsem byl v limbu.
Vzbudil jsem se o zhruba dvě hodiny později. Pizza byla již skutečně propečená. Kurva něco tak černýho jsem v životě neviděl. Ještě deset minut a musela začít hořet, za to vám ručím. No v tom stavu jsem fakt neměl na to, abych se toho zbavoval nějak radikálněji. Vynesl jsem ji tedy i s plechem na balkon, vypl troubu a zhroutil se do postele.

Už větráme třetí den a furt je to tu cítit. Žena se ošklivě kouká, ale radši neříká nic.
A morální ponaučení?
Nikdy - zdůrazňuji - NIKDY se nekoukejte ožralí na Family Guye když máte v troubě pizzu. A nenechávejte ženu jezdit bez vás na hory.

piko

Nuže včera jsem se byl v rámci studentské praxe podívat k soudu. Máme totiž odevzdat "reference" (rozuměj: zápisky) z "hlavního líčení". Doposavad jsem při návštěvách našeho krásného Justičního paláce moc štěstí neměl. Buďto jsem se nachomýtl k jinému typu líčení (třeba k předběžnému projednávání obžaloby), nebo věc stála za prd. Tedy nic ve zlém, nechci být nařčen z toho, že si nevážím naší justice, nebo že jsem senzacechtivá krysa, ale když se jedná o nějaký zákaz řízení, soudce i státní zástupce to mají celé jak se říká "v piči" a vy ani nestíháte zapisovat paragrafy, protože to ze sebe všechno sypou jako z kulometu, jen aby to měli hodně rychle za sebou a mohli jít konečně na oběd, nestojí to zkrátka za ten ztracený čas.
To včera to bylo o dost zajímavější. Šlo totiž o DROGY. A to mně, po pravdě řečeno, docela zaujalo. Ne že bych byl nějaký úleťák typu JXD, co propaguje kdeco, nebo že bych byl nějaký konzervativní ňouma, co chce všem fetošům zatnout tipec. Jde prostě o čistě "profesionální" zájem. Býval jsem konec konců svého času taky dost "všech feťáků velitel" (teda co se týká psychedelik), takže můj zájem o tuhle oblast je spíše sentimentálního rázu.
Ale k věci. Na lavici obžalovaný usedl jistý Jan S., toho času bez práce. Jednalo se už o jednou odročené líčení, takže o výslech obžalovaného (nyní už odsouzeného) jsem přišel. Nicméně z průběhu jednání jsem vyrozuměl dost na to, abych si domyslel, co se stalo.
Zkrátka: pan Jan S. je známá firma. Už několikrát seděl za vaření pika, naposled mu před pár lety rozebrali varnu v Želešicích a šel si za to sednout na tři járy do Kuřima. Piko zřetelně smaží intenzivně a podle mého laického odhadu už alespoň deset let. Kořeň je dost rozloženej, vysmaženej tak, že nemůže ani pořádně artikulovat, vzhled tak na padesát, biologický věk mu tipuju kolem třiceti. Prostě klasická smažka, která je dost chytrá a zkušená na to, aby si dokázala sestrojit vlastní funkční laborku. Z kaměňa ho pustili minulý léto. Co je s podivem, že už v lednu mu filcky napíchly telefon a pak ho půl roku odposlouchávali. Na základě odposlechů k němu pak vlítli (tedy do kéru, kde bydlel se svou družkou a jejím dítětem a do jeho vlastního bejváku na Údolní) a zadrželi u něho necelý gram pika (čistého peří, žádný řezaný sračky), nějaký pixle téčka, nejrůznější chemikálie a části apecu na vaření. Vzhledem k tomu, že byl zrovna doma, rovnou mu dali klepeta a vzali ho sebou.
U soudu jsem byl přítomen výslechu tří svědků - dvou dam a jednoho gentlemana, kteří s obžalovaným mluvili telefonicky a dávali si s ním tajemné srazy. Je pravda, že všichni to vzali statečně a stáli si na svém, že "jahody z úplně jinýho pole", "voda v plechovkách", "to" či "věci" znamenaly zcela nevinné záležitosti jako košík jahod na marmeládu, ledový čaj, plínky nebo vyprané prádlo. V první fázi jsem si říkal, že s Janem S. je ámen a že všichni vypečení svědkové můžou co nevidět čekat obsílku pro křivé svědectví. Všichni od podíváni lhali, jak když tiskne. Že měl ale Jan S. šikovného právníka (nejspíš se na to nevykašlal, i když musel být ex offo - kde by smažka v rozkladu vzala na právníka, i když kdo ví...), měli to ohromně secvičené a soudce ani jednoho nenachytal. Sice storky viditelně vybájené, ale rozporů málo a v podstatných věcech si neprotiřečili:
"Pan Jan S. je hodný člověk a prima chlap. Myslela jsem, že už seká latinu. Pučoval mi love, když jsem byla v krizi a já zas jemu, když potřeboval. Vozil mi jahody. Pral pro nás prádlo. O drogách jsme se spolu nikdá nebavili. Já smažím jen občas/trošku/příležitostně/naposled v létě na oslavě. Kde beru matroš? No přece od Jugošů ve Slovanu..."
Jak říkám, celé to bylo úplně ohromné až na ten závěr. Musím se přiznat, že po řeči státního zástupce se mi navalilo. Tenhle mladej, sotva osmadvacetiletej mamrd, co mu teklo mlíko po bradě předvedl neuvěřitelnou ukázku toho, co angličtina označuje jako "self-righteousness". Pan státní zástupce si zřetelně vozí prdel v bavoráku a o realitě ulice toho ví asi tolik, jako náš pan prezident o dopadech globálního oteplování. Ovšem svůj džob nezvládl asi tak dokonale, jak si myslel, protože jeho koncepci mu obhájce totálně smetl ze stolu, když poukázal na díry v dokazování z jeho strany a zvlášť na to, že pokud Jana S. sebrali z hodiny na hodinu, nemohl mít čas zametat důkazy. Takže i když u něj našli chemikálie, misky a jiný věci, neměl toho u sebe dost na to, aby z toho poskládal celou aparaturu.
A výsledek? Soudce to vyřešil vskutku Šalamounsky, když Janu S. napařil tři járy natvrdo. A víte za co? Tipněte si. Ne - ne za to, že evidentně prodával smaho (protože z těch odposlechů by to fakt poznalo i malý děcko). Ne - ani ne za to, že vařil. Ale za to, že prý směňoval části apecu a chemikálie za smah! Hustý ne? Prý napomáhal zločinu. No a na závěr pikanterie - necelý gram pika je podle judikatury množství větší, než malé. Ha!
No lidi, já myslel, že se poseru. Typ sice prodával, ale podle toho, co vyšlo najevo u soudu (teda když odposlechy vyhodnotíme podle toho, o co skutečně šlo), to nebyly zrovna kila. Řádově mohlo jít o pár gramů měsíčně pro pár starejch přátel. Kdo z nás nezná na každým prstě deset dýlošů gandžy, co to takhle dělá, he? Přiznejte se. No a teď si představte, že to není skéro, ale že jste závisláci na smahu, každá kačka je pro vás dobrá, jste na dně, rozložený, berete minimálně gram denně, možná i víc a je vám jasný, že nemáte moc šancí. Prostě to POTŘEBUJETE! Protože když si to nedáte, tak vo sobě nevíte. A tak hrozně vás to BOLÍ! A nemyslíte na nic jinýho. A pak řekněte ne, když se vám vyskytne tahle vyhlídka:
"Okej, vemu si tady od Peciho pět dobrejch gé, vím jak na to, tak to říznu na deset a mám na tejden vystaráno. Páč jinak budu muset jít krást autorádia a do toho se mi nechce. Nechcu do kameňa, to mám za sebou. Tohle je přece ready - tihle lidi, co jim prodám, sou spolehlivý. Nejsou to kokoti, co by vykládali pičoviny do telefonu a znám se s nima už přes deset let z dob, kdy jsem byl ještě mladej a věci byly v pohodě. Všici jsme přece dospělí, ne? Dyk je nám už každýmu aspoň pětatřicet, kurva. A kde vemu na těch pět? Sakra, dyk sem si u Janči na půdě skoval před lety než mě zašili červenej fosfor. No tak to vyměním, ne? To Peci veme - stejnak by si to musel někde koupit. Dyk jinak budu muset jít krást autorádia, nebo vybílit trafiku, nebo budu muset vzít tu fušku, co mi furt cpe Kamil, ale do toho se mi nechce. Já ještě nikdy nikoho nezabil, víte...?"
No prostě BEZVA! Měl jsem skvělej pocit, že sparavedlnosti bylo učiněno za dost a s hřejivým pocitem, že jeden z těch zlých hochů je z našich ulic pryč jsem odkvačil k domovu. Tři roky v kameňu. Nic na práci. Jediná zábava je smaho, co dovnitř pašujou bachaři. Taková terapie jistě Jana S. změní v úplně nového člověka. Páni, ještě že tu justici máme. Aha, tak takhle se řeší problémy!

soud

Toto je věk Vodnáře. Tma porazila světlo. Z otevřených ran na těle lidstva se valí hnis jako řeky Babylonu. V ulicích se smilní a ve školách excelují hlupáci. Do nebe volají hříchy tohoto zvráceného pokolení. A Bůh sedí u své obligátní misky ovesných vloček s mlékem a tupě zírá na Sezamovou ulici. Nastal čas potupných hoven!

Dnes jsem viděl člověka, kterému z tváře svítila nenávist. Byl zlomený a já ho litoval, i když k tomu vlastně nebyl důvod. Do té situace se přece dostal sám...

dítě

Co si počít, jsem věděl málokdy. Všechno to vlastně začalo už hodně dávno. Přiznejme si to, nebyl jsem nikdy zrovna hoch, který snadno zapadne do kolektivu. To může sice znít trochu namyšleně, ale konec konců takhle to už na Blozích chodí, že se jejich autoři topí v sebeukájecích sračkách. Ale k věci. Mám pocit, že ostatní děcka se mě tak trochu bály. No ono možná bylo i proč, protože zhruba v pěti letech jsem přišel na to, že když budu hodně ječet a řvát, ostatní se leknou a utečou. Tak se ze mě stala agresivní násilnická, ale zároveň trochu podlá a vypočítavá malá sviňka.
Pamatuju si to jako by to bylo včera. Házel jsem po lidech talíře, koulel očima, pěnu u huby. Honil jsem ostatní děti s klackem nad hlavou a řval, že je zabiju. Utíkali. Asi tomu věřili. A přitom jsem se v duchu smál a říkal si, že nikdo není přece takový idiot, aby mi to celé sežral. Ale oni mi to sežrali. A když jsem na tom byl opravdu nejhůř, když jsem nejvíc ječel, nejvíc koulel očima a nejvíc prskal, cítil jsem, že je mám v hrsti. Cítil jsem, že jsem to já, kdo ovládá jejich životy. Byli moje loutky a moje živé hračky. Byl jsem malý tyran a velký terorista.

červená

Úsměv dokáže vskutku učinit každou tvář krásnou. A nosit červené boty a kalhoty je jistě legrace. Zvlášť na podzim, protože když jdete závějí spadaného listí to může vypadat, že vám někdo ukradl nohy a z vás chodí jen tělo. Pokud k tomu přihodíte zepár dobrých skutků, hned vás může jeden mít za anděla.