Tuesday, 20 October 2009

naposled

Tvé paže v zahanbení objímaly
obliny tvých kolen
a déšť modrých slov
ti vzlínal po tváři.
Tvé vlasy,
prosycené kouřem z cigaret,
si přitom pohrávaly s Tvými prsty
jak slepec hledající oporu.

Hezky postaru
jsi na mne promluvila,
jakoby ses nadýchala
dechu divných dní.
Pak - vzpomínáš? -
jsi jej pohladila po vlasech
a rozloučila se se námi všemi navždy. Naposled.

1 comment: