naposled

Tvé paže v zahanbení objímaly

obliny tvých kolen

a déšť modrých slov

ti vzlínal po tváři.

Tvé vlasy,

prosycené kouřem z cigaret,

si přitom pohrávaly s Tvými prsty

jak slepec hledající oporu.

Hezky postaru

jsi na mne promluvila,

jakoby ses nadýchala

dechu divných dní.

Pak - vzpomínáš? -

jsi jej pohladila po vlasech

a rozloučila se se námi všemi navždy. Naposled.