Nahlédni za zrcadlo a najdeš Zoufalství

Jdeš ke mě lesem divných skel,
divnou řadou divných zrcadel.
Za každým z nich tvář se skrývá,
zlým pohledem mě tu vítá.

Ty skalou jsi a skalou budeš,
až za zrcadlo za mnou půjdeš
a v nekonečném zrcadlení
mé duše ztišíš strašné chvění.

V tom divném lese divné bázně,
kde Ti píšu divné básně,
potřebuji Tvého dechu.

K němu přicházím si pro útěchu,
jím zlomím moc těch hnusných skel,
těch vždy přítomných zrcadel.

Suicidal

Polykám střepy a snídám trní,
pro nesnesitelnou bolest jména není.
Možná, že je a to jméno je Tvé.
V nenávistné lázni, po okraj krví naplněné, dnes utopím své srdce.
Proříznu svá víčka a probodnu své dlaně jen proto,
že mi to pomůže.
Hned ráno se zabiju.
Teď to ještě vydržím, koneckonců, kdo by to tu teď uklízel?
Chci si vrazit do oka nůžky.
Chci cítit ten chladný hrot ve svém mozku.
Cokoliv je lepší, než v něm mít zapsané další jméno člověka,
kterého miluji a zároveň nenávidím.

Entelecheia

V té tváři září světlo svic,
měkký odraz bílých voskovic.
Má popelavá líčka líbá
dívky obraz, který neumírá.

To snad Smrt je sama, panna bledá,
co milého svého stále hledá.
Ta krutá kráska spát mi nedá,
ach srdci mému stokrát běda!

Pro Tvou lásku, panno sedmibolná,
když obejmout mě budeš svolná,
dám své tělo červům v plen.

Jinošský splním slastný sen
býti navždy Tebou políben,
polibkem Tvým ukojen...