Polykám střepy a snídám trní,
pro nesnesitelnou bolest jména není.
Možná, že je a to jméno je Tvé.
V nenávistné lázni, po okraj krví naplněné, dnes utopím své srdce.
Proříznu svá víčka a probodnu své dlaně jen proto,
že mi to pomůže.
Hned ráno se zabiju.
Teď to ještě vydržím, koneckonců, kdo by to tu teď uklízel?
Chci si vrazit do oka nůžky.
Chci cítit ten chladný hrot ve svém mozku.
Cokoliv je lepší, než v něm mít zapsané další jméno člověka,
kterého miluji a zároveň nenávidím.
Tuesday, 20 May 2008
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment