Jsme prach a v prach se obrátíme. Bůh nás nestvořil
a modlitby našich otců do prachu padají a svíjejí se,
než je kazatel zašlápne podpatkem své boty.
Plameny hněvu, prosby o odpuštění.
Krev, křik. Křivá zrcadla pološílených očí.
Generace vyvražděné v jediném okamžiku. Holokaustu na dosah,
dav v supermarketu brakuje slevněné tenisky,
které jim všem jenom zničí nohy.
Sekera zakousnutá do dětské hlavy.
Krev, křik. Křivá zrcadla pološílených očí.
Píseň zmaru plná dechu jara.
Doutnající domy a na chodnících světlé stíny označují místa,
kde ještě včera kdosi stál.
Alespoň že ti švábi to přežili. Díky Vám!
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment