hovna s cibulí

     Ztratit veškerou vůli k životu není až tak těžké, jak by si možná někdo myslel. Stačí si uvědomit, že veškeré naše činy jsou pouze produktem rozhodnutí, které je vlastně velice snadné učinit. Prostě jdete a provedete akci. Vyšlete několik nervových impulzů a smrštíte pár svalových vláken. Natáhnete šlachy... Není nic složitého překonat pomocí téhle rozumové úvahy i sebezáchovný pud. Psychiatři i psychologové jsou pitomci, když na něj spoléhají... 

     Nejzajímavější mi na depresi přijdou právě tyhle stavy rezignace. V obvyklém povědomí si lidé  často myslí, že když má někdo depresi, je jednoduše smutný nebo skleslý. Ale ono to vlastně není až tak jednoduché. Nemůžu popřít, že takové stavy jsou taky součást téhle nemoci, ale vlastně nejsou její samotnou podstatou. Podstatu deprese tvoří něco víc, něco hlubšího než je pouhý smutek. Dalo by se to označit za zoufalství, ale to taky není úplně přesné. Ono jde totiž právě o tuhle  úplnou vnitřní rezignaci na celý svět. Je to stav, který se skrývá někde v dálce za smutkem, zoufalstvím, či nenávistí, které jsou všechny integrální součástí deprese. Je to opovržení vším, co jste kdy v životě milovali, nebo měli milovat. Je to nenávist k celému světu, ale hlavně k sobě samému. Je to hluboká, úplná a naprosto bezcitná beznaděj....

     Ale fascinuje mě, jak se někdy právě ten nejstřízlivější stav mysli může tak dokonale smísit s touhle rezignací na život. Je pravda, že psycha, posuny vnímání a nejrůznější další psychotické úlety, které mi zpříjemňují bytí na této rovině existence, mají taky cosi zvráceně zajímavého do sebe. Na tohle to ale zdaleka nemá...
     Co mě ale sere ze všeho nejvíc, jsou lidi, co si myslí, že tomu rozumí a říkají vám, aby jste to nedělali, že žít má nějakou cenu. Kreténi. Pokud má někdo utkvělou představu, těžko mu ji rozmluvíte. Podívejte se do učebnice, když mi nevěříte a pak mi všichni polibte s takovejma kecama prdel. Blbci.